Otázka, zda jeden z manželů může uzavřít úvěrovou smlouvu bez vědomí nebo souhlasu druhého, je častým tématem v rodinném právu – zejména v případech, kdy vznikají finanční závazky s možným dopadem na společné jmění manželů (SJM). Odpověď na tuto otázku není zcela jednoznačná a záleží na konkrétních okolnostech uzavření smlouvy, výši úvěru a jeho účelu. V tomto článku si přiblížíme, co říká zákon a jaké má druhý z manželů možnosti ochrany.

Základní právní rámec:

Podle občanského zákoníku (§ 710 a násl.) platí, že závazky vzniklé za trvání manželství zpravidla spadají do společného jmění manželů. Zároveň zákon předpokládá, že každý z manželů může v běžných záležitostech jednat samostatně. To zahrnuje i možnost uzavírat některé smlouvy bez předchozího souhlasu druhého manžela – například drobné půjčky, leasingy na běžné spotřební zboží nebo úvěry nižší hodnoty, pokud odpovídají běžným potřebám domácnosti.

Jiná situace však nastává u úvěrů vyšší hodnoty nebo těch, které nelze považovat za běžné, například hypotéky či dlouhodobé spotřebitelské úvěry. V takovém případě může být nutný souhlas druhého manžela, jinak hrozí, že takto uzavřená smlouva bude částečně nebo zcela neplatná. Druhý z manželů se v takové situaci může dovolat neplatnosti právního jednání podle § 714 občanského zákoníku.

Ochrana druhého z manželů:

Pokud manžel uzavře úvěrovou smlouvu bez vašeho vědomí a tato smlouva výrazně přesahuje běžný rozsah hospodaření, máte možnost se bránit. Kontaktujte zkušeného advokáta který může prostřednictvím soudu dosáhnout toho, aby taková smlouva byla prohlášena za neplatnou, případně vám pomůže domoci se ochrany svého podílu ve společném jmění. V praxi to často znamená zpochybnění odpovědnosti za splácení dluhu nebo jeho vyloučení z vypořádání SJM. Je však třeba jednat včas a doložit, že jste se na uzavření smlouvy nepodíleli a že taková smlouva byla uzavřena bez vašeho vědomí i souhlasu.