Proč jsem si pořídil odpadkový koš na tříděný odpad: Abych měl doma konečně pořádek
Pořídil jsem si odpadkový koš s možností třídění. Původně jsem měl jeden koš na směsný odpad. Papírový odpad jsem skládal do jednoho rohu kuchyně, plasty do druhého a sklenice podél zdi. Bylo to nepraktické řešení a zdroj věčného nepořádku. Tady jsem si přečetl, že slušný odpadkový koš dávno není podřadná záležitost, ale předmět zájmu designérů. A nemusím ho schovávat do linky, nýbrž ho s klidem vystavit jak jsem se inspiroval zde. Ostatně s kuchyňskou výbavou může pomoci i https://anill.cz/.
V hrudi mi sice bije srdce ekologa, ale na třídění odpadu nemám jednoznačně kladný názor. Předně si myslím, že odpady nevznikají u spotřebitele, ale u výrobce. Tak proč není tlak na výrobu a používání více papírových obalů? Papírový obal lze v pohodě spálit v kamnech, v přírodě se také rychle rozloží nebo ho jde dál recyklovat. Jasně, papír neumožňuje tolik variant tvarování jako PVC a obal z něho nemá takový efekt. Je však opravdu nutné, aby všechno bylo v plastové vaničce či několika sáčcích? Takže zboží, které je třikrát zabalené, se snažím vyhýbat. Jinak omezuju, znovu využívám, recykluju. Chemikálie, baterie a další nebezpečný odpad vozím do sběrného dvora. Kompostér v bytě nemám, takový šílenec nejsem. Nad blogy o životě bez odpadu kroutím nevěřícně hlavou.
Každopádně nevěřím proklamacím, že kdyby všichni poctivě třídili, tak bychom nemuseli platit tolik peněz za svoz směsného odpadu. Že by něco zlevnilo- nechtějte mě rozesmát. Před padesáti a více lety, hlavně na venkově, to bylo jednoduché: Část odpadu zkonzumovala domácí zvířat, část šla na zahrádku (kompost), něco se prodalo do sběru (papír, železo, sklo, kožky). Až zbytek se vyhodil do popelnice, kam se v zimě sypal popel.
Četl jsem, že Švédové a Němci investovali do vybudování spaloven, ale díky ukázněnosti svých občanů a jejich disciplinovanému třídění mají nedostatek domácího smetí. Proto prý dovážejí odpad z ciziny. Tady asi vznikají mýty, které plní internet: „Viděl jsem to na vlastní oči, jak to sesypávali!“ Naše firmy prý tříděný odpad opět sesypávají a prodávají ho do Německa, kde se spaluje ve státem dotovaných spalovnách. Netuším, nakolik by to bylo ekonomické. V takovém případě by všechny firmy, které se zpracováním tříděného odpadu zabývají, byly samy proti sobě.
Dovedu si představit, vzhledem k absurditě dnešní doby, že by to tak v některých případech mohlo být. Záleží, jak se celý příběh postaví a která zájmová skupina se v něm angažuje. Část tříděného odpadu (například PET lahve) končí třeba v Asii, kde se z něj vyrábějí flaušové bundy a podobné výrobky. Ty by se stejně dobře mohly vyrábět přímo z ropy. Takže výsledné sdělení může vyznít i tak, že každá recyklovaná láhev snižuje zisk ropnému průmyslu.
Odpad tak nakonec třídím hlavně kvůli sousedům. Před domem máme tři popelnice, které se sice pravidelně vyvážejí, ale znáte to. Stačí svátky, prodloužený víkend, kritické jsou Vánoce nebo Velikonoce, a přetékají. Tak se snažím tříděním vytvářet co nejméně směsného odpadu a doufám, že sousedi to budou dělat stejně. Nedělají. Nedávno někdo narval jednu popelnici hubertusy po pradědovi a další, jemu podobný, o ni opřel žehlicí prkno, které dosloužilo. A to ani nemluvím o těch, kteří rekonstruují a bezostyšně tam nasypou stavební odpad.
Moji sousedé mohou reprezentovat běžný vzorek populace. Ohledně návrhu, kdy by se poplatek za odpad odvíjel pouze od množství směsného odpadu v popelnici, jsem tedy značně skeptický. Vsadím se, že by se našli chytráci, kteří by vytřídili úplně všechno: něco do popelnice sousedů, něco do pangejtu u silnice a zbytek do nejbližšího lesa. Množství výsledného odpadu by měli nulové. Údajně dokonale vymyšlený systém jaksi nepočítá s nedokonalostí člověka.