Musím říct, že jsem během doby, než jsem vůbec začal vážně uvažovat o koupi vlastního bydlení, vystřídal několik různých podnájmů – většinou společně s dalšími lidmi. Rozhodně mě dost překvapilo jednání majitelů, ale často i jednání lidí, se kterými jsem nějaký byt sdílel. Bohužel ne vždy jsem narazil na, alespoň podle mého názoru, normální lidi. Když jsem si všiml, že mnoho lidí moc neví, co vůbec znamení slova podnájem, nájem, pronájem a podobně. 

Jaké je to být podnájemníkem

Jako první, s čím je dobré se při hledání nějakého samostatného bydlení seznámit, kdo je vlastně nájemník nebo podnájemník. Na internetu se dá nalézt poměrně jednoduché vysvětlení těchto pojmů, aniž byste museli mít zrovna právnické vzdělání. Sám jsem však poznal některá úskalí našeho právního řádu na vlastní kůži. 

Jedna moje historka, kdy jsem byl, jak jsem později zjistil, podnájemníkem neskončila příliš dobře. Na začátku mého vysokoškolského studia jsem sice toužil po samostatném bydlení, ale neodvažoval jsem se jít s úplně cizími lidmi do bytu, kde bych měl pár metrů čtverečních. Na seznamovacím kurzu jsem se seznámil s mým spolužákem z Ostravy, který mi byl již od počátku velmi sympatický. Měli jsme dost společných zájmů a co bylo to hlavní, měl v Praze byt a nabídl mi společné bydlení. Tvrdil, že stejně jako já nechtěl jít do cizího bytu a byl rád, že našel někoho, kdo s ním bude bydlet. 

Smlouva o podnájmu

Byt dokonce patřil jeho strýci a ten mu ho prý pronajal, na jak dlouho chce. Pronajal mi tedy pokoj v tomto bytě za slušnou cenu a asi dva měsíce bylo naše soužití poměrně harmonické. Podepsal jsem smlouva o podnájmu, což jsem tak nějak považoval za normální v tomto případě. Ve smlouvě bylo, že ji lze vypovědět bez udání důvodu a výpovědní lhůta je 14 dní. To není moc, ale kamarád mě ujišťoval, že mi nic takového neudělá. 

Problém však nastal v momentě, kdy se do Prahy rozhodl přestěhovat syn jeho strýce, který je majitelem bytu. Pro mě to znamenalo, že jsem se musel do dvou týdnů vystěhovat a nemohl jsem proti tomu nic dělat. Ukázalo se totiž, že můj kamarád byl taky v podnájmu. Tvrdil mi, že byt má v nájmu, což by podle zákona znamenalo, že může například jeden pokoj v bytě pronajímat jiným lidem a nemusí to ani oznamovat majiteli bytu. Toho jsem si mohl všimnout na smlouvě, kterou jsem podepsal, ale vzhledem k tomu, že jsem moc nedbal na detaily, jsem si toho prostě nevšiml. 

Poučení z toho je takové, že lidé, kteří jsou v nájmu mají mnohem větší právní ochranu podle zákona, než lidé v podnájmu a je rozhodně není od věci se v tomhle ohledu trochu vzdělat před podpisem podobných smluv. 

Menší slovníček pojmů 

Zhruba rok po této příhodě jsem se znovu stěhoval do bytu, kde jsem se stál právě oním nájemníkem. Zdálo se mi to jako velmi dobrá nabídka – pro změnu jiný kamarád mi nabídl byt jeho bratra k nájmu zhruba na půl roku. Jeho bratr byl v zahraničí a chtěl byt po svém návratu prodat. Smlouvu jsme spolu uzavřeli ještě před tím, než odjel do zahraničí. Chtěl jsem v bytě bydlet s mou tehdejší přítelkyní, která měla kočku. To mi však majitel bytu vyloženě zakázal, že si nepřeje, aby v bytě byla nějaká zvířata. Zjistil jsem však, že podle zákona vám tohle nikdo zakázat nemůže. To jsem zjistil až potom, co mi majitel bytu odmítl vrátit kauci za to, že jsme měli v bytě kočku. Sám jsem to už dál neřešil, ale mohl jsem se klidně obrátit na soud. Jako nájemník můžete chovat zvíře a ani o tom nemusíte majitele informovat, pokud však váš domácí mazlíček nebude nějakým závažným způsobem narušovat společné soužití se sousedy. 

Po těchto zkušenostech jsem si hledal bydlení už jen přes ověřené realitní kanceláře. Dobrou zkušenost mám například s portálem Eurobydlení, kde si můžete zobrazit nabídku od různých realitních kancelářích a výsledky vyhledávání upravit podle vašich požadavků na bydlení. 

Rozhodně tedy stojí za to se v tomto ohledu trochu informovat. Máte nějakou podobnou zkušenost?